Projekty

Saljut 1945 aneb Když v Blansku končila válka |program Do světa|

Celý letošní rok se koná řada akcí vztahujících se k 70. výročí konce druhé světové války. K připomínce této významné události se připojilo i Gymnázium Blansko. V rámci dotačního programu „Do světa 2015“ vyhlašovaného Jihomoravským krajem připravilo projekt s názvem Saljut 1945.

Projekt Saljut 1945 navazuje na předchozí úspěšné projekty Gymnázia Blansko – Expedici kostelík 2012, která zmapovala historii této výjimečné blanenské sakrální památky, prezentaci Cesta v prostoru a čase, jež přiblížila osudy blanenských vojáků Československých legií ve Francii za první světové války, a především na úspěšnou cestu blanenských gymnazistů do partnerského Siverského gymnázia v Leningradské oblasti Ruské federace v září 2014.

Na projektu Saljut 1945 budou pracovat studenti ruského jazyka se zájmem o moderní dějiny svého regionu. Jejich cílem je prostřednictvím pátrání v archivech i dostupné literatuře a rozhovorů s pamětníky získat co nejvíce faktografických informací o osvobozování blanenského regionu na jaře 1945. Mladí badatelé se zaměří na osudy konkrétních ruských vojáků a partyzánů, kteří se podíleli na osvobozování Blanenska. Získané údaje přeloží do ruštiny a během své cesty do Ruska v září 2015 s nimi seznámí žáky a učitele partnerské ruské školy. Siverští budou pátrat po účastnících osvobozování Československa z jejich kraje.

Hlavní náplní pobytu studentů a učitelů Gymnázia Blansko na Siverském gymnáziu bude v rámci pracovních setkání vytvořit jednu společnou prezentaci, která bude shrnovat poznatky o osvobozování Blanska získané jak českou, tak ruskou stranou. S touto soubornou prezentací bude následně, na podzim 2015, moderní IT formou i klasickými informačními panely a přednáškou seznámena široká blanenská veřejnost.

Studenti Gymnázia Blansko, kteří se budou na výše uvedeném projektu vedeném PhDr. Danou Fránkovou podílet, si osvojí nejenom zásady dějepisné badatelské práce, ale při pobytu v Rusku zdokonalí své jazykové a komunikační dovednosti, seznámí se s památkami a kulturním životem severoruských měst Gatčina a Sankt Petěrburg, budou pracovat s moderními technologiemi a v neposlední řadě se naučí předstoupit s výsledky svých výzkumů před publikum.

Mgr. Stanislav Hrnčíř – Gymnázium Blansko

Projekt "Saljut 1945 aneb Když v Blansku končila válka" pádí kupředu

Na projektu Gymnázia Blansko „Saljut 1945 aneb Když v Blansku končila válka“, o kterém jsme již na webových stránkách školy informovali a který bude plně realizován a představen široké veřejnosti na podzim 2015, se pilně pracuje i přes probíhající čas prázdnin a dovolených.

Během jarních měsíců se podařilo vybavit nejdůležitější logistické záležitosti – víza do Ruské federace a letenky do Petrohradu, ve spolupráci s partnerskou ruskou školou ve městě Siverskij je připraven program českých studentů a učitelů v Rusku a zajištěno jejich ubytování.

V průběhu měsíce června tvůrci projektu udělali obrovský kus práce v oblasti získávání pramenů, informací a obrazového materiálu o událostech jara 1945 v Blansku. Cenné informace, zejména z pramenů úřední povahy, získali badatelé během návštěvy Státního okresního archivu v Blansku, kde o konci 2. světové války na Blanensku i úskalích práce s prameny z té doby pohovořili s ředitelkou archivu PhDr. Boženou Kovářovou i archivářem Mgr. Lukášem Dospivou.

Fotografie zachycující důsledky náletu na Blansko v dubnu 1945 a události počátku května 1945 v Blansku studentům i jejich učitelům ukázal a detailně okomentoval pracovník Muzea Blansko Mgr. Milan Koudelka.

Velkým obohacením všech účastníků projektu byla beseda s pamětnicemi událostí jara 1945 v Blansku, paní Evou Jalovou z Obůrky a paní Milenou Melenovskou z Blanska. Ač obě tyto dámy již překročily osmdesátku, jsou nesmírně vitální, plné energie a až nakažlivého optimismu. Paní Eva Jalová, bývalá učitelka a až do současnosti aktivní turistka a především knihovnice na Obůrce, hovořila o válečných událostech na Obůrce a v Blansku z pohledu žákyně prvního ročníku měšťanské školy, kterou tehdy byla. Rovněž popsala kruté represe, které postihly účastníky odboje z Obůrky.

Paní Milena Melenovská z Blanska, emeritní učitelka hudby a taneční výchovy, vyprávěla, jak coby studentka kvinty Státního dívčího reálného gymnázia v Brně vnímala události konce 2. světové války. Zaměřila se na bombardování Brna, kde měla příbuzné a kde studovala, a Blanska, kde žila. Velice živě zavzpomínala na osvobození Blanska a přivítání československého prezidenta dr. Edvarda Beneše.

Galerista, znalec blanenského místopisu i historie Blanska pan Pavel Svoboda formou nesmírně zajímavé komentované vycházky Blanskem ukázal studentům i pedagogům přímo v terénu místa, která souvisí s válečným děním v Blansku.

Poznatky, které řešitelé projektu získali rozhovory s pamětníky, na vlastivědné vycházce i na přednáškách v archivu a muzeu, budou včleněny do připravovaných aktivit a představeny ruské a posléze i blanenské veřejnosti.

V současnosti se pozornost badatelů soustřeďuje na překlad získaných informací do ruštiny a na osobu Fedora Makarenka, který na sklonku 2. světové války tragicky zahynul v Blansku. Také jeho osudy se bude zabývat chystaná prezentace.

Pamětníky válečných událostí i pracovníky odborných institucí se podařilo kontaktovat díky PhDr. Daně Fránkové, vedoucí projektu.

Za všechny, kteří se na projektu podílí, Mgr. Stanislav Hrnčíř, Gymnázium Blansko

Zažili jsme Rusko!

Sedm neohrožených cestovatelů přináší své zážitky a zkušenosti z cesty do Petrohradu a města Siverskij, kam se vypravili v rámci projektu SALJUT 1945.

Od loňského roku má naše škola partnerskou školu v Ruské federaci – Siverské gymnázium, nacházející se ve čtrnáctitisícovém městečku Siverskij, asi 50 km vzdáleném od Petrohradu. Loni jsme se do Siverského vypravili poprvé. Bylo to při projektu „Rusko se musí zažít!“. Jeli jsme autobusem přes Polsko a Pobaltí a v ruské škole jsme strávili jen jeden den. Rusové byli velmi vstřícní a milí a my jsme je na oplátku pozvali k nám. Jelikož jim ale různé objektivní důvody (zejména nedostatek financí) zabránily přijet, podnikli jsme my Češi další výpravu za poznáním skutečného života v obrovském státě, jehož jazyk se učíme a který měl a má nepochybný vliv na dění v Evropě i ve světě.

Také letos se nám podařilo získat dotaci od Jihomoravského kraje z programu Do světa!, Leningradská oblast je totiž partnerskou oblastí JMK, a navíc jsme zaměřili náš projekt na aktuální výročí konce Druhé světové války.

Od minulého školního roku začala skupinka vybraných studentů – ruštinářů (Aneta Schiffnederová, Šárka Fleková, Lukáš Vladislav Nezval, Alice a Aneta Ratkovské, Jana Tesařová a Dominika Pernicová) pátrat po událostech posledních válečných let v Blansku. Studenti se sešli s pamětníky a znalci místní historie, byli v archívu a v muzeu, prošli město a objevovali památná místa spojená s hrdiny z řad prostých blanenských občanů i ruských partyzánů. Pomáhali jim a směrovali je přitom učitelé Mgr. Stanislav Hrnčíř, Mgr. Jaroslava Konečná a PhDr. Dana Fránková, autorka projektu nazvaného SALJUT 1945. Pro návštěvu v Siverském si studenti připravili prezentaci v ruštině, v níž shrnuli získané poznatky a doplnili je bohatým fotomateriálem.

Do Ruska tentokrát studenti letěli letadlem a strávili tam celý týden, od neděle 13. září do soboty 19. září 2015. Byli ubytovaní po jednom v rodinách svých ruských vrstevníků, sdíleli s nimi jejich pokojíčky, denní režim, radosti i starosti a mohou tedy zcela po právu prohlásit: Zažili jsme Rusko!

Zaměření projektu: pocta hrdinům a obětem 2. světové války v Blansku a okolí

Účastníci projektu: sedm studentů a tři učitelé Gymnázia Blansko

Partneři: žáci a učitelé Siverského gymnázia v Ruské federaci

Doba přípravy projektu: únor až září 2015

Termín pobytu v RF: 13. 9. - 19. 9. 2015

Použité dopravní prostředky: vlak (někteří auto), autobus, letadlo, minibus

Ubytování: v rodinách (studenti) a v domečku-chatičce (učitelé)

Stravování: typicky ruské, vynikající

Konverzační jazyk: ruština, čeština, angličtina

Prezentace v ruské škole: zdařilá

Zjištěná fakta: zajímavá, potřebná, místy ohromující

Navštívená místa: Petrohrad (Ermitáž, Michajlovský palác), Petrodvorec, Carské selo, statek Sujda, domek chůvy A. Puškina, rodný dům I. Švarce, popraviště Strogonov most, muzea a památníky padlým ve 2. světové válce v Siverském,

Vrcholný zážitek: představení baletu "Labutí jezero" v Petrohradu

Hodnocení hostitelů: 100 bodů ze 100

Pocity z pobytu: jen ty nejlepší

Jak prožili jednotlivé dny samotní účastníci projektu, si přečtete v následujících řádcích:

Den první - neděle 13. 9. 2015

Naše cestování začalo kolem čtvrté hodiny ranní, kdy jsme se všichni doma probudili, dobalili si poslední kusy oblečení a zubní kartáčky a již v 5:15 čekali na železniční stanici Blansko - město na vlak směr Brno. Čtyři členky naší výpravy se do Brna dopravily autem. V Brně jsme se všichni sešli před hotelem Grand a čekali jsme na nepřehlédnutelný žlutý autobus Student Agency, kterým jsme šťastně dorazili na vídeňské letiště. Cesta autobusem trvala asi 2hodiny a 30 minut. Pro zkrácení času jsme sledovali české nebo anglické filmy, poslouchali písničky nebo hráli hry. Jako občerstvení jsme dostali dle chuti kávu, čaj nebo čokoládu. Někteří podávání nápojů dokonce zaspali, takže byli na suchu :D.

Do Vídně jsme přijeli v 8:40 a hned jsme šli odbavit zavazadla. Vyzvedli jsme si letenky a hurá přes kontroly. Byly celkem čtyři a bez problémů jsme všichni prošli. Pak už jsme jen hodinu a půl čekali na naše letadlo. Pro některé z nás to byl úplně první let, tak jsme byli nadšení a plní očekávání. V letadle jsme našli svá místa, usadili se, připoutali jsme se a čekali na vzlétnutí. Po rozjezdu na letištní ploše jsme nabrali rychlost a vzlétli. V letadle jsme dostali svačinku a podle výběru něco na pití. Letěl s námi i jeden pán z Brna, montér, se kterým jsme se v letadle dali do řeči a 2 a půl hodiny letu utekly jako voda.

Po příletu do Petrohradu na letiště Pulkovo jsme se chvíli hledali s Irinou Leonidovnou, zástupkyní ředitelky školy v Siverském, vyměnili jsme si dolary nebo eura na rubly a šup do autobusu, který nás odvezl do Siverského. No, byl to spíš minibus, ale všichni jsme se do něj naskládali a ještě zbylo místo na kufry.

V Siverském na nás před školou už čekala paní ředitelka a také ruské rodiny. Některé měly sice menší zpoždění, ale nakonec jsme se všichni dostali do svých nových domovů. V rodinách jsme se ubytovali, dostali jsme najíst a pak si každá rodina zajistila program na večer. Někdo se seznamoval se všemi šestnácti dětmi v rodině, jiní si procházeli městečko. Ale ze všech spadla obava, jak to vlastně v hostitelských rodinách bude probíhat, a byli jsme nadmíru spokojeni. Předali jsme rodině dárečky, které jsme jim přivezli z ČR, vyčistili si zuby, umyli se a šli spát. Unavení, ale natěšení na příští den.

Jana Tesařová, Septima A

Fotografie z 1. dne najdete zde.

Den druhý – pondělí 14. 9. 2015

Byl to den prožitý převážně ve městě Puškin, dříve Carské selo, hlavně v Jekatěrinském paláci a přilehlých parcích.

Ráno bylo jako vždy těžké, brzké vstávání nemá v lásce snad nikdo, dokonce ani můj ruský hostitel Ilja. Poté, co jsem se přinutila vstát, následovala snídaně. Podávala se typická ruská kaše, kterou jsem byla bohatě nasycena snad každé ráno.

Hned po snídani bylo naší povinností dostavit se ke škole, kde už čekal autobus a v něm ruští studenti a jejich třídní učitelka. Do města Puškin se vydali společně s námi. Anna Sergejevna, druhá zástupkyně ředitelky školy, nás vybavila na cestu "butěrbrodiky" (obloženými chlebíčky), ovocem a nápoji. Cesta nebyla dlouhá, trvala něco málo přes hodinu, i když jsem ji čekala mnohem kratší, protože nám naši ruští kamarádi oznámili, že se palác nachází téměř za rohem. Jiný kraj, jiné chápání vzdálenosti. Prostě Rusko!

Již minulý rok jsem měla možnost navštívit Jekatěrinský palác a jeho rozlehlé zahrady. A byla jsem nadšená! Letos se situace opakovala a s ní i moje obrovské nadšení z tak velkolepé stavby. Pohled na tak skvostné architektonické dílo a na obrovské množství zlata, kterým je celý palác zdoben, to ohromí každého! Obrovský přepychový trůnní sál, jantarová komnata, bílý mramor a štuk, carská roucha a obrazy… K tomu nádherný park s jezírky, mosty a kolonádou a mnoho další nádhery. Jsem velmi ráda, že jsem to všechno mohla spatřit ještě jednou.

Hodiny běžely a nám se blížil čas odjezdu. Dokonce ani zpáteční cesta se nejevila tak dlouhá. Po příjezdu jsme se vrátili zpět do hostitelských rodin, kde na nás čekal pozdní oběd, u kterého se rozebíraly zážitky z celého dne. Poté jsme se odebrali ven, kde se sešla spousta ruských studentů. Jen tak jsme seděli a povídali si. Také samozřejmě došlo k minivýuce českého jazyka, neboť Rusové toužili po nových znalostech.

Jsem opravdu vděčná, že jsem si mohla ruský jazyk procvičit přímo s Rusy a také si rozšířit fráze z hovorové ruštiny, například: "Mně éto pófik!"

Dominika Pernicová, III.A

Fotografie ze 2. dne najdete zde.

Den třetí - úterý 15. 9. 2015

Ráno jsme se probudili, posnídali jsme výborné ruské pirožky, zapili čajem ze samovaru a poté jsme asi v devět hodin vyjeli se studenty jedenáctého ročníku od školy autobusem do Petěrgofu, neboli Petrodvorce. Co je to? Je to město v Rusku, které spadá pod federální město Petrohrad. Ve městě se nachází carská rezidence, která byla naším cílem. Cesta trvala okolo hodiny a půl, byl tedy dostatek času na seznámení se s novými kamarády. Bavili jsme se o tom, jak to vypadá v České republice, jak se nám líbí v Rusku, a tak dále.

Něco málo z historie

Místo bylo letní venkovskou rezidencí carů. Bylo vybudováno Petrem I. na přelomu 17. a 18. století podle vzoru francouzského Versailles. Jedná se o obrovský palácový a parkový komplex, který se rozkládá na pobřeží Baltského moře. Palác rozděluje areál na Horní a Dolní park. Můžete zde vidět palác Petra I., palác Marly a Montplaisir. Nachází se zde přes 170 fontán různých velikostí. Mezi nejkrásnější fontány patří socha Samsona bojujícího se lvem, Zlatá hora, Šachová hora, … Bylo vidět, že architekti měli smysl pro humor, jelikož zde byly také fontány, které se spouštěly ve chvíli, kdy kolem někdo prošel. Sice jsme byli celí mokří, ale užili jsme si spoustu zábavy. Fontány byly například ve tvaru jehličnatého stromu, u kterého z větviček a malých jehliček stříkala voda. Komplex je sladěný do zlaté barvy a díky slunečním paprskům celý září. Už takhle je to překrásné místo, a to si ještě představte, že při procházení parkem jdete vlastně po pobřeží Finského zálivu. Z pobřeží je úchvatný výhled. Bohužel nebylo až takové teplo, abychom se mohli vykoupat v moři. Zajímavou informací bylo, že car tam měl vybudovaný kanál, kudy jezdil na loďce až k paláci. Také mi připadalo zajímavé, že v moři není slaná voda, ale sladká. Je to tím, že sem ústí velké množství řek.

A večer?

Vrátili jsme se do rodin. Někteří z nás se vypravili na každovečerní procházku po Siverském. My, tedy já a sestra, jsme si s rodinou celý večer povídali. Povečeřeli jsme boršč a pelmeně, typické ruské těstoviny plněné masem. Společně jsme si užili spoustu zábavy. Učit Rusy češtinu byla legrace. Chtěli se strašně moc naučit česky, což nás velmi potěšilo. Mnoho lidí u nás má vůči Rusku předsudky. Osobně nechápu proč. Lidé jsou zde velice laskaví a jsou stejní jako my. Mnoho Rusů, se kterými jsme se seznámili, už byli v minulosti v České republice a chtějí se sem znovu podívat. Rádi jsme s nimi trávili čas.

Aneta Ratkovská, Septima A

Fotografie ze 3. dne zde.

Den čtvrtý - středa 16. 9. 2015

Ve středu ráno jsme se s rodinou fotili, abychom měli památku na všech jejích 18 členů. Jedná se totiž o rodinu, která si adoptovala děti z dětských domovů. Po focení jsme se nasnídali. Ke snídani jsme měli pravý ruský čaj a buchtu ve tvaru košíčku. Před devátou hodinou jsme odjeli do školy, kde jsme měli sraz s ostatními.

Vedoucí školního muzea v Siverském nás seznámila s historií města za 2. světové války. Ukázala nám také různé předměty z bojů, které lidé po válce našli a přinesli do muzea školy. Také jsme si prohlédli fotografie z války a z oslav různých výročí. Ve druhém muzeu školy jsme se seznámili s historií školy, prohlédli si kroniky, které psali žáci za jednotlivé školní roky. Rovněž jsme viděli staré fotografie školy, učitelů a žáků. A abychom věděli, koho můžeme potkat ve škole, prohlédli jsme si fotografie i současného učitelského sboru. V muzeu byly vystaveny i obrazy žáků, ze kterých se později stali malíři. Po skončení zajímavé prohlídky nás čekal oběd ve školní jídelně. Pochutnali jsme si na typické ruské polévce, kterou je boršč se smetanou, a jako druhý chod bylo maso s bramborami a salátem.

Po obědě jsme odjeli minibusem do Petrohradu, kde jsme navštívili Ermitáž, která je jedním z největších a nejznámějších muzeí ve světě. Je zde možné obdivovat více než tři milióny exponátů, ať už se jedná o obrazy, sochy, vázy, nábytek nebo další umělecké předměty. Například můžete vidět da Vinciho Madonu s dítětem, Sejmutí z kříže od Rubense, Rafaelovu Svatou rodinu, Tiziánova Svatého Sebastiana nebo Rembrandtovu Danae. My jsme v Ermitáži strávili dvě hodiny a viděli jsme pouhou část galerie. Kdybychom si každý z exponátů prohlíželi jen jednu minutu, trvala by nám prohlídka šest let (!).

Po návštěvě Ermitáže jsme se přesunuli autobusem na náměstí Umění, kde se nachází Michajlovský palác, ve kterém jsme měli zhlédnout balet Petra Iljiče Čajkovského Labutí jezero. Předtím jsme měli na náměstí rozchod na nákup suvenýrů a naši milí učitelé nám zde koupili na památku tričko s motivem Petrohradu. Balet byl nádherný, vystupoval v něm jeden z nejlepších světových tanečníků a nejznámější ruská primabalerína. Divadlo končilo v pozdních nočních hodinách, takže do rodin jsme přijeli po půlnoci.

Alice Ratkovská, Kvinta A

Fotografie ze 4. dne zde.

Den pátý - čtvrtek 17. 9. 2015

V 8 hodin jsem vstal a posnídal. V 8:45 jsem se svým ruským kamarádem Vadimem šel do školy, kde jsem se setkal s dalšími účastníky našeho projektu Saljut 1945.

Společně s místním průvodcem - vojensko-historickým nadšencem panem Babenkem - jsme zamířili do muzea Vojenské městečko, které se nachází u siverského vojenského letiště. Toto letiště bylo trvale využíváno od roku 1936 a v dobách největší slávy bylo nejdůležitějším vojenským letištěm v okolí Petrohradu. Od roku 2010 je však opuštěno. V tomto muzeu jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací o pozapomenutém ruském polním maršálovi Petru Wittgensteinovi, který se vyznamenal v bojích proti Napoleonovi, v době jeho tažení do Ruska. Dále jsme dozvěděli více o blokádě Petrohradu (tehdejšího Leningradu) v letech 1941-1944 a také o druhém člověku ve vesmíru Germanu Stěpanoviči Titovovi, který v letech 1957-1959 na místním vojenském letišti sloužil jako pilot.

Po dobrém obědě v siverském gymnáziu jsme pokračovali, už s ruskými studenty, do muzea skladatele filmové hudby Isaaka Švarce, které se nachází v domě, kde žil. Poté následovala prohlídka domu chůvy Alexandra Sergejeviče Puškina, kde jsme dozvěděli mnoho o životě obyčejných Rusů v 1. polovině 19. století. Na závěr našich čtvrtečních exkurzí jsme stihli ještě navštívit usedlost Sujda, kde nám průvodkyně sdělila mnoho zajímavých faktů o životě Puškinova prapradědečka Abrama Hanibala, který byl mouřenínem na dvoře Petra I.

V 16 hodin jsme dorazili zpět k siverskému gymnáziu, odkud si nás vyzvedly naše ruské rodiny. Měli byste vědět, že Rusové jsou zvyklí jíst hlavně večer. V 18 hodin jsem dostal první večeři – ruské pirožky plněné zelím – byly velmi dobré. A druhá večeře následovala ještě ve 22 hodin, kdy byl podáván ruský boršč. Musím uznat, že chutná úplně jinak (a lépe), než u nás.

Lukáš Vladislav Nezval, Kvinta B

Fotografie z 5. dne zde.

Den šestý - pátek 18. 9. 2015

Dnes byla na programu naše prezentace o dění v Blansku a blízkém okolí za 2. světové války, ve škole jsme se sešli jako každý den v devět hodin, ale ještě před samotnou prezentací jsme navštívili dvě ruské vyučovací hodiny. Nejprve to byla hodina anglického jazyka a poté hodina ruského jazyka. V hodině ruštiny nás čekala prezentace o českém a ruském jazyce – podobnosti, odlišnosti, podobná a stejná slova, a proč se učit další jazyky.

Asi v deset hodin jsme přešli do školní auly, která byla naprosto plná . Ruští studenti pro nás měli připravený úžasný program – písně, poezii a fotografie. Nevíce se mi líbil dětský sbor – opravdu mě svým zpěvem uchvátil . Poté jsme přišli na řadu my. Samozřejmě by to nebyl správný výlet, kdyby něco neselhalo. Dataprojektor se nechtěl připojit k našemu notebooku, tak jsme museli celou prezentaci hodit na flash disk. Tím, že byla prezentace vytvořená v jednom zařízení, ale prezentována ve druhém, finální verze se trochu přeházela, takže sem tam fotografie nebo mapka překrývala kousek textu nebo tak něco. Nakonec ale všechno dopadlo dobře . Po prezentaci si s námi místní studenti s nadšením vyměnili kontakty – třeba FB – a vyfotili spoustu selfie :-D.

Poté jsme šli na oběd. K obědu byla moooc dobrá polévka, salát jako předkrm a kuřecí plátek v takovém zvláštním ,,těstíčku“, což bylo také vynikající .

Po obědě jsme se vydali na procházku po Siverském. Navštívili jsme památník obětí popravených německými jednotkami během nacistické okupace a také památník chlapce Saši Nikiforova, který během blokády Leningradu sestavil radiovou stanici, kterou informoval lidi v obleženém Leningradu a kterého mučili a zabili Němci, kteří chtěli zjistit, kde stanice je.

Odpoledne po procházce jsme šli do školy, kde se konala taková menší schůzka nás a některých dětí ze školy. Povídali jsme si, zpívali jsme a hráli na kytaru , bylo to takové rozloučení. Byla tam spooousta jídla (hlavně dorty ) a pití. Rozloučení trvalo asi do půl desáté, pak si nás rodiče z ruských rodin odvezli domů.

Šárka Fleková, Kvarta

Fotografie ze 6. dne zde.

Den poslední - sobota 19. 9. 2015