Za nepřátelskou linií - Europa Nostra 2013

Postsovětská republika Dormenistán, separatistický region Karystán, ve kterém bojuje teroristická skupina Gruban s vládními vojsky a uprostřed toho všeho skupina diplomatů snažící se zastavit vyvražďování civilního obyvatelstva. Vítejte ve vojenském újezdu Brdy na celostátním kole soutěže Europa Nostra.

Ve dnech 3. - 7.6. 2013 se tři studenti Sexty A – Pavel Šmak, Tadeáš Rybka a Jan Gromeš zúčastnili celostátního kola soutěže o EU a NATO. Celostátní kolo se konalo za podpory Ministerstva obrany ČR na zámečku Tři trubky ve vojenském újezdu Brdy ve spolupráci s Armádou ČR. Zúčastnilo se celkem 13 týmů po třech studentech ze všech krajů ČR. Každý tým pak během diplomatických jednání zastupoval jeden členský stát EU, od Německa až po Španělsko. My jsme zastupovali Kypr.

Během celostátního kola probíhalo postupně několik větších soutěžních úseků. V úterý diplomatické jednání, ve středu survival a přechod neznámého území a nakonec ve čtvrtek slaňování, soutěž ve střelbě a vědomostní soutěž. Pondělí a pátek pak bylo vyhrazené na vybalování a balení osobních zavazadel a na přednášky, např. o minovém nebezpečí, překonávání vodních překážek nebo o Provinčním rekonstrukčním týmu Logar, který v současné době operuje v Afghánistánu.

Úterní diplomatické jednání mělo simulovat jednání Politického a bezpečnostního výboru (COPS). Cílem jednání bylo na základě rozhodnutí Rady EU zformulovat schéma společného postupu v otázce bezpečností situace v Dormenistánu tak, aby byl tento postup přijatelný pro všechny země. Vzhledem k tomu, že každá země obdržela od své vlády důvěrné instrukce, jak postupovat a zároveň měli všichni právo veta, hlavní část jednání o výsledném postupu probíhala v kuloárech během "přestávek na kávu". Nakonec se podařilo dojednat pouze dvě třetiny dokumentu, a tak bylo jednání odročeno na příští měsíc.

Středa bývá na týdenních výletech tradičně ten nejrizikovější den, ale organizátoři soutěže se rozhodli, že tuto lidovou moudrost dovedou k dokonalosti a že ve středu uspořádají něco, co nazvali "přechodem neznámého území". Z diplomatů tak vytvořili šesti- a sedmičlenné mise tak, aby v žádné misi nebyli dva lidé reprezentující stejný stát, každý tým dostal radiostanici (pozn. autora: moje nefungovala, resp. měla dosah cca pět metrů. Pokud jste nikdy nepochodovali 20 km s pětikilovou nefunkční radiostanicí na zádech a batohem se zásobami na břiše, vřele doporučuji), rychlokurz první pomoci, dozor jednoho organizátora, mapu a sadu souřadnic, které jsme měli projít a přitom hledat důkazy zločinů proti lidskosti. Důkazy měly podobu fotografií schovaných na určitých místech, které měly týmy najít pomocí GPS souřadnic. Již na prvním stanovišti jsme padli do rukou Grubanu a zatímco předem určený velitel skupiny vyjednával s velitelem teroristů, zbytek jednotky si kopal hrob, vyprazdňoval obsah svého pečlivě zabaleného batohu na zem nebo se plazil bahnem. To vše za vydatné psychické podpory ze strany samopalů vz.58, které, přestože střílely pouze slepé náboje, budily svou hlasitostí slušný respekt. Nakonec se však podařilo výměnou za část zásob a většinu nožů první stanoviště opustit. Druhé stanoviště spočívalo v průchodu minovým polem, třetí stanoviště byl přechod přes rokli po lanovém mostku, čtvrté stanoviště bylo uprostřed rybníka a na pátém stanovišti jsme byli napadeni, jeden člen týmu byl postřelen a ostatní se snažili, co mohli, aby nevykrvácel (pozn. autora: samozřejmě nikdo nepřišel ke skutečnému úrazu, vše bylo pouze v rámci simulace). Avšak bezkonkurečně nejtěžší část přišla na posledním stanovišti v podobě starých známých z Grubanu. Nejprve se chovali přátelsky, ale nakonec nám prozradili, že vědí, že jsme našli nějaké důkazy o jejich zločinech a že chtějí, abychom jim je vydali. Po dobrém z nás nic nedostali, a začal nátlak, jak fyzický (kliky v kaluži s někým na zádech, lezení kaluží po kolenou – Karystánský národní sport), tak psychický a samozřejmě důkladná prohlídka veškerých osobních věcí. Po cca jedné hodině, kdy už někteří měli opravdu blízko k vyzrazení skrýší důkazů, jsme byli propuštěni na svobodu a pětikilometrovou cestu zpět do tábora (pozn. autora: ono se to snadno řekne, ale zkuste to, když na vás není nit suchá). Většina týmů dorazila kolem půlnoci.

Po středečním "přechodu neznámého území" přišlo ve čtvrtek druhé kolo horolezectví ve formě krátké dráhy v korunách stromů, slaňování a následnému výstupu po skalní stěně. Následovala střelba na elektronické střelnici. Ta probíhala ve dvou kolech – vleže, kdy bylo cílem trefit 14 cílů v co nejkratším čase a vkleku, kdy jsme dostali za úkol pomocí 14-ti nábojů zasáhnout co nejvíce cílů. Večer pak probíhala vědomostní soutež ve stylu Bludiště, zaměřená pochopitelně na otázky týkající se EU a NATO.

Pátek byl ve znamení zaslouženého odpočinku, balení zavazadel a vyklízení vojenských stanů. Samozřejmě byl celý průběh soutěže a veškeré aktivity pečlivě bodovány, a tak nadešla i chvíle vyhlásit konečné výsledky a tři nejlepší národní týmy, které vyhrály pobyt v Bruselu. Nejlepšího bodového dosáhly týmy zastupující Německo, Irsko a Slovinsko. Přestože jsme nevyhráli, máme své důvody věřit, že v celkovém pořadí jsme se neumístili nijak špatně a shodli jsme se na tom, že něco takového bychom asi jinde nezažili a že celá soutěž (zejména pak středa) byla obrovskou zkušeností.

Za celý tým Kypru

Jan Gromeš, Sexta A