Rozhovor s Adamem Pilátem o Pražském studentském summitu

Adame, v říjnu jsi uspěl v přijímacím řízení do modelu NATO a připravuješ se na konferenci v březnu. Prozradíš nám, o co se jedná?
Model NATO je jedním z modelů Pražského studentského summitu, vzdělávacího projektu pořádaného Asociací pro mezinárodní otázky. V těchto modelech studenti simulují jednání orgánů mezinárodních organizací NATO, OSN a EU. Účelem je získat nové znalosti a dovednosti týkající se mezinárodní politiky, ale taky mít možnost si zkusit tzv. soft skills – v češtině měkké dovednosti - prezentovat určité téma nebo schopnost vyjednávat a řešit konflikty. Projekt se skládá z několika přípravných setkání a závěrečné čtyřdenní konference, kde každý student reprezentuje jednu členskou zemi, já mám Estonsko.

Proč Estonsko?
Zemi si volí sami studenti během přijímacího řízení, ale neznamená to, že jim je nakonec přidělena a oni mohou na konferenci hájit její zájmy. Já jsem si vybral Estonsko, protože mě dlouhodobě zajímá problematika pobaltských zemí hlavně z důvodů mocenské expanze Ruska.

Co bylo nutné pro přijetí udělat?
Podmínkou přijetí bylo napsání eseje v angličtině na téma týkající se NATO, přičemž vybráno bylo 28 nejlepších prací.

Zmínil jsi přípravná setkání. Jak probíhají?
Přípravná setkání se uskutečňují v Praze na Vysoké škole ekonomické a jsou zaměřena na zlepšování dovedností a znalostí potřebných pro závěrečnou konferenci. Setkání probíhají v sobotu, většina studentů, se kterými jsem měl možnost mluvit, se připravuje na studium práv nebo mezinárodní politiky. Jeden z modelů je dokonce i pro vysokoškoláky, ale jen program v modelu NATO probíhá v angličtině. Součástí setkání je dopolední blok přednášek o mezinárodní politice a diplomacii, které jsou společné pro všechny modely. Setkání organizují bývalí účastníci a všichni o své zkušenosti mluví jako o vystoupení ze své komfortní zóny, která jim otevřela nové možnosti. Dva z bývalých účastníků dokonce dnes pracují v OSN.

Popiš nám, jak například probíhá nácvik soft skills?
Během prvních přípravných setkání jsme se zaměřili na naše silné a slabé stránky a vyjasnili si, na kterých dovednostech budeme moci během programu aktivně pracovat. Pokud tam studenti byli poprvé, stejně jako já, báli se většinou veřejného vystoupení a mluvení. Někteří ale zmiňovali i neschopnost splnit včas termín-typický problém studentů. Překvapilo mě, že i tato se řešilo, dostáváme totiž domácí úkoly-třeba napsat stanovisko naší země k tzv. arktickému regionu.

Vyjednávání se trénovalo tak, že jsme měli ostatní účastníky přesvědčit, že náš nejoblíbenější film je ten nejlepší, aby pro něj hlasovaly všechny členské země.

Jaké zajímavé přednášky jsi měl zatím možnost slyšet?
Nejvíce mě zatím zaujala přednáška Kateřiny Fialkové o multilaterální diplomacii. Pracovala jako diplomatka v Japonsku, teď pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí. Zkušenost v diplomacii se nám prakticky snažila předat hned od začátku přednášky, asi tři studenti přišli pozdě a hned se dozvěděli první pravidlo diplomacie. Přijít pozdě znamená na začátku jednání se omluvit a hned jste vnímán jako ten, který má slabší vyjednávací pozici.

Fakt, že jednání probíhají v angličtině, vnímáš jako výhodu, nebo nevýhodu?
Jednání v angličtině jsou pro mě určitě pozitivní. Je to úžasná příležitost k procvičení komunikace v angličtině. Škola mi v tomto směru pomohla také možností mluvit v individuálních konverzačních hodinách angličtiny s naším rodilým mluvčím a hlavně mi platí i cestovní výdaje, v Praze jsem byl na přípravných setkáních už čtyřikrát.

Přeji ti, Adame, mnoho úspěchů na březnové konferenci!

Za rozhovor poděkovala Mgr. Dana Dražilová Fialová.