Muzeum Auschwitz-Birkenau, Osvětim, Polsko

Dne 4. dubna 2012 v polském městečku Osvětim panoval krásný slunečný den. Na většinu z nás však doléhala spíše mrazivá atmosféra koncentračního tábora. Těžko uvěřit, že i v takto krásných dnech zde byly brutálně vyvražďovány tisíce nevinných mužů, žen a dětí ...

Prožít tři hodiny v místech, kde smrt znamenala víc než život, kde lidská důstojnost byla pouhá fráze, zanechalo určitě v každém z nás nesmazatelnou  stopu. V první chvíli jsme snad ani neslyšeli výklad naší průvodkyně, jen jsme tiše vnímali  zvláštní a hrůznou atmosféru. Do tábora jsme  vešli kovanou branou s cynickým nápisem 'Arbeit macht frei' (Práce osvobozuje).

Krok za krokem jsme procházeli ztichlými prostorami cihlových budov. Uvnitř baráků jsme viděli osobní věci zavražděných lidí. Kartáčky na zuby, kufry, brýle, hrnce, oblečení, boty. Zvlášť hrůzné byly lidské vlasy. Před vámi leží hromada vlasů - části lidí, jejichž životy byly zakončeny v plynové komoře, mučením nebo kulkou do hlavy. V tomto areálu se nachází také pavilon věnovaný Čechům a Slovákům. Je v něm několik památníků vytvořených českými autory, dochované dokumenty a autentické výpovědi přeživších. Jedním z nejsmutnějších okamžiků pro nás byla prohlídka plynové komory a spalovny mrtvol. Fotky obětí těchto nelidských činů jsou vystaveny v jedné z budov. Podle dat na fotkách je vidět, že zde nebylo možné přežít déle než tři měsíce.

Birkenau - druhá část tábora, vzdálená 3 km od Osvětimi. Z větší části je zničená německými vojáky prchajícími před Sověty. Právě zde končila strastiplná cesta tisíců Židů z celé Evropy, zde docházelo k selekci vězňů, o jejichž smrti nebo naději na přežití rozhodovala často náhoda či nálada důstojníka SS. Je zde vystaven i vagon, ve kterém byly oběti v nelidských podmínkách přiváženy na smrt. Dokladem, že zde umírali  i Češi, je památník, pod kterým si lze přečíst desku  s českým nápisem. V jeho těsné blízkosti leží trosky 'nemocnice', v níž Dr. Mengele prováděl odporné pokusy na dětech, tělesně postižených a lidských embryích. Opodál se tiše vlní hladina jezírka, které na svém dně ukrývá popel zemřelých. Životní podmínky vězňů byly horší, než si dokážeme vůbec představit. Zima, plíseň, hniloba, zápach a místo matrace sláma.

Z tábora jsme odešli svobodně. Jen tak. Co by za to daly ony, nevinné oběti zrůdné a hloupé myšlenky?

Fotografie z exkurze naleznete zde. 

Text: Petra Hegerová, Barbora Lachmanová

Foto: Kristýna Jirmannová

Septima A, Gymnázium Blansko

Koordinátor projektu: Mgr. Markéta Juříčková