Gymnázium v Paříži

Když jsme dostali nabídku jet na zájezd do Paříže, vyvolala tato skutečnost u nás mnohokrát větší zájem než zájezd do Provance bez návštěvy Paříže. Po volných místech se jen zaprášilo, naštěstí jsem taky stihla jedno ukořistit.

A tak jsme se 28. dubna 2012 shromáždili před kinem, kde jsme měli započít čtyřdenní výlet do Paříže. Ve výborné náladě jsme se všichni vtěsnali do autobusu. Největší problém nám dělalo množství tašek s jídlem, které jsme si kvůli dlouhé cestě a těsně navazující prohlídce města museli vzít s sebou. Cesta byla úmorná a málokdo se vyspal, ale ráno nás odměnil dlouho očekávaný výhled do ulic Paříže.

Okružní cestu kolem Bastilly, Hotel de Ville, rue du Rivoli, place de la Concorde, Pont Carousser a musée d’Orsay  trochu kazil déšť, který se spustil hned po našem příjezdu do města. Déšť neustával a jakmile jsme vystoupili, zmáčel nám všechno promokavé. Přes okraje deštníků jsme toho mnoho neviděli, a proto jsme uvítali zastávku v druhém největším kostele v Paříži, v Saint-Sulpice. Počasí ovšem nemělo slitování, takže nezbývalo než odolávat větru dešti a projít kolem Pantheonu a Sorbony do Lucemburských zahrad, které mají bohatou a velmi dlouhou historii, a náš průvodce, pan Wisnar, nám ji téměř celou pověděl.

Potom, co jsme opustili Lucemburské zahrady a zamířili kolem Saint Germain k Notre Dame, se počasí konečně umoudřilo. Na prostranství před Notre Dame jsme dostali osobní volno, abychom mohli projít všechny malinké obchůdky.

Čas srazu přišel dřív, než bychom si přáli. Znovu jsme vyrazili, tentokrát kolem radnice, centra G. Pompidou, Palais Royal až k Louvru, kde byl v těchto dnech vstup zdarma. Pro množství lidí u obrazu Mony Lisy jsme ji skoro neviděli. Nakonec jsme se po skupinkách začali vracet k musée d’Orsay, odkud nás autobus odvezl do 40 km vzdálených F1 ubytoven.

Třetí den ráno autobus zastavil u Eiffelovy věže, kde jsme vystáli frontu a většina z nás pěšky dosáhla druhého patra. Vrchol věže je dostupný pouze výtahem. Pak už shlížíte na Paříž z výšky téměř tří set metrů.

Když jsme znovu stáli na pevné zemi, pokračovali jsme přes Martova pole, kolem Vojenské školy a Invalidovny s hrobem Napoleona až k mostu Napoleona 3. Tady jsme znovu dostali osobní volno.

Večer některé z nás čekala plavba lodí po Seině a pak už závěrečný výjezd na Montmartre a poslední pohled na Paříž ze schodů baziliky Sacré Coeur.

Cesta zpátky mi připadala kratší a pochmurnější. Nikomu z nás se nechtělo domů. Byl  to skvělý zážitek, který spousta z nás určitě zopakuje. Paříž si mě získala hned prvním pohledem do ulic. Je to místo, kam se určitě vrátím.

Fotky naleznete zde. 

Autor textu: Markéta Čížková, QB

Koordinátor projektu: PaedDr. Ivana Jakubcová