Exkurze do Osvětimi

Na konci prvního dubnového týdne studenti všech třetích ročníků blanenského gymnázia v rámci historické exkurze navštívili koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim – Březinka – Koncentrations lager Auschwitz – Birkenau. Toto hrůzné zařízení stojí na území Polska a je spravováno Státním muzeem, ale v letech 1939 – 1945 byla tato oblast okupována hitlerovským Německem.

Březinka, toto malebné slovo zní jako z dětské říkanky, ale přitom se jedná o vyhlazovací tábor, kde zahynulo, podle těch nejnižších odhadů, více než milión obětí. Nebyla to bezejmenná masa lidí, byly to konkrétní lidské bytosti, které měly své lásky, kamarády, rodiny, starosti i radosti, které se smály i plakaly, které v létě chodily na nedělní promenádu a v zimě hrály hokej, to všechno dokládají fotografie, které jsou společně s ostatními osobními věcmi zavražděných součástí expozice. Jediným „ proviněním “ osvětimských obětí zpravidla bylo, že nepatřily k té „ správné “ rase.

Už samotná cesta do KL Auschwitz – Birkenau byla pro oběti plná útrap a naprosto nelidská, cestovalo se mnoho dní v dobytčích vozech v úděsných hygienických a zdravotních podmínkách. Mnozí zahynuli už cestou. Ti, kteří přežili transport, byli ihned  po příjezdu, ještě na železniční příjezdové rampě, podrobeni brutální „ selekci “, která nebrala ohled na rodiny, vztahy a vazby a která pro většinu znamenala téměř okamžitou smrt v plynových komorách. Ti, co prošli „ selekci“ , už nebyli konkrétní jedinci s vlastním jménem, stali se pouhými čísly. Cílem bylo zbavit všemi prostředky člověka jeho důstojnosti, byl zbaven jména a všech osobních věcí, byl násilím ostříhán a podroben nedůstojné hygienické očistě, byly mu přiděleny špinavé vězeňské mundůry, byl neustále bit a šikanován, takže pobyt většiny vězňů v KL Auschwitz – Birkenau se počítal na týdny, maximálně měsíce.Vězni měli pouze dvě práva: právo pracovat a právo zemřít. Je strašné, jak dokonale tato mašinérie na zabíjení a totální vykořisťování lidí pracovala a ještě strašnější je, že na tomto obludném mechanismu se podíleli zase jen a jen lidé. Nacističtí dozorci a strážci měli své rodiny a mnozí bydleli v těsné blízkosti tábora.  

Studenti blanenského gymnázia znají fakta a čísla o holocaustu z hodin dějepisu a základů společenských věd, ale návštěva Státního muzea Auschwitz – Birkenau jim přinesla propojení historických faktů s osudy konkrétních obětí, mnohdy jejich stejně starých vrstevníků. K navození autentického pocitu zmaru a všudypřítomné smrti přispělo i nevlídné sychravé zimní počasí,které během exkurze panovalo. I krajina s holými stromy a bez zpěvu ptáků připomínala miliony obětí koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz – Birkenau.

Fotografie vytvořila a jako ilustraci k tomuto článku poskytla Anna Konečná – studentka třídy 3. A Gymnázia Blansko. K prohlédnutí jsou zde.

Mgr. Stanislav Hrnčíř