DofE expedice

Stříbrná expedice v našem podání začala 8. května v 8:00 ráno, což byl značně příjemnější čas než při loňské bronzové expedici. Sešli jsme se plní očekávání a nadšení na vlakovém nádraží v Blansku a vyrazili směr Brno – Břeclav.

Náš letošní tým se však od minule zvládl rozrůst o další mentální i fyzickou posilu, kterou jsme ihned uvítali, avšak na našem počtu to alespoň po dobu prvního dne nebylo znát. Jedna z našich členek si totiž stihla ještě doslova odběhnout na závody, vyhrát zlato, a v průběhu expedice se k nám přidala navečer, aby nic nezmeškala. Po celou dobu výpravy na nás opět dohlíželi naši báječní vedoucí, paní Mgr. Karolína Michalíková a pan Mgr. David Kopal. A tímto už byla naše 6členná sestava úplná.

Cesta ubíhala a po rychlém ranním posilnění ve formě snídaně, kterou jsme stihli ještě ve vlaku, už jsme za chvíli vystupovali na břeclavském nádraží, kde byl začátek celé naší trasy. S papírovou mapou, tentokrát dokonce 22 let starou (začíná se to stávat tradicí), jsme se vydali vstříc novému dobrodružství.
 

Zvoleným cílem tentokrát bylo pokořit přibližně 45 km krásnými stezkami přes vinice po území CHKO Pálava. Oproti loňské expedici jsme na tom byli letošní rok určitě zdravotně lépe. I když se nemoc pokoušela skolit některé naše členy pár dní před odjezdem, antibiotika ani žádné jiné léky nakonec nikdo nedostal, a tak jsme byli všichni plní sil.
 

I když podle předpovědi mělo pršet, štěstí se na nás zřejmě usmálo, a tak bylo pěkné počasí po celou dobu naší cesty. Procházeli jsme slunnými vinicemi, které se střídaly se stinnými lesními cestami. Ale to pro letošní expedici nebylo to jediné – karta se totiž obrátila. Tentokrát nás neobklopovala pouze divočina bez známek jakéhokoli zásahu člověka, ba naopak – procházeli jsme i obcemi, potkávali jsme spoustu milých lidí, kteří byli ochotni nám pomoci. Díky jejich dobrosrdečnosti jsme se často dostali na zajímavá místa, která bychom sami neobjevili, nebo nám pomohli zkrátit cestu. Vyzkoušeli jsme si poprvé stopovat, svezli se na loďce přes řeku Dyji, a dokonce jsme dostali i zmrzlinu...
 

Až jsme se vymotali ze zámeckých zahrad Lednicko-valtického areálu, které nám připadaly jako bludiště, dorazili jsme na autobusovou zastávku, odkud jsme po kratší přestávce vyrazili na naše první předem domluvené přespávací místo – tábořiště ve vesnici Nejdek.
 

Program druhého dne byl již více kulturní. Prohlédli jsme si Pálavu z výšky, a to jak z rozhledny Maják na Přítlucké hoře, tak ze zříceniny gotického hradu Děvičky. To, že se nám však první den dařilo, už o druhém tak úplně neplatí. Povedlo se nám totiž, stejně jako loni, zase něco poztrácet – turistické hůlky a karimatku, tu jsme ale vzápětí naštěstí našli.
 

Po menší pauze na louce jsme se vydali směrem Pony ranč Klentnice, kde jsme měli právě druhý večer přespat. Místo na nocleh jsme si „odpracovali“ hřebelcováním poníků a poté si uvařili výbornou večeři na plynových vařičích s výhledem na západ slunce.
 

Odtud jsme už jen třetí den ráno došli na nádraží v Mikulově, ze kterého jsme o půl desáté odjížděli, a tím i ukončili naši expedici. Po třech přestupech jsme se už kolem poledne blížili zpátky k Blansku. I přes krásnou pálavskou přírodu jsme se po dlouhé cestě všichni těšili na návrat domů, ve skrytu duše jsme si však přáli zůstat tam ještě o něco déle.
 

Za celou expedici jsme ušli celkem 35 km. Byl to skvěle strávený čas s přáteli v přírodě, plný nevšedních situací, kde si každý dobře odpočinul.

Chtěli bychom moc poděkovat našim super vedoucím, paní učitelce Michalíkové a panu učiteli Kopalovi, za neuvěřitelnou trpělivost. Také si moc vážíme všech lidí, které jsme na naší expedici potkali a pomohli nám. Díky vám jsme trasu často upravovali za pochodu, celá cesta tak byla zábavnější a naplněná krásnými, především nezapomenutelnými a neopakovatelnými zážitky.

A to je o další důvod víc, proč se těšit na zlatou expedici!

Domča Bezdíčková
Eliška Hlaváčková
Míša Janušová
Klára Lavická
Martin Tomíček
Terka Zelinková
(studenti 3.B a MA)