Adam Pilát na Pražském studentském summitu

Student Gymnázia Blansko Adam Pilát reprezentoval svoji školu na tzv. Pražském studentském summitu, prestižním vzdělávacím projektu pořádaném Asociací pro mezinárodní otázky. Na summitu studenti simulují jednání orgánů mezinárodních organizací NATO, OSN a EU. Adam se ve svém volném čase snaží získat nové znalosti a dovednosti týkající se mezinárodní politiky a zorientovat se ve světě diplomatických intrik a zákulisních dohod.

Co motivuje sedmnáctiletého studenta, aby strávil volný víkend dalším vzděláváním?

Studentský summit je akcí, která je zvláštní svým zaměřením se na dnes tolik žádané soft skills, tj. vyjadřování, argumentace a schopnost prosadit své zájmy. Během účasti se rázem ocitnete mezi studenty nejznámějších škol v ČR – například z Open Gate nebo PORG. Poznáte nové lidi, rozšíří se vám obzory a hlavně, jak zdůrazňovali organizátoři při každé příležitosti, máte možnost vystoupit ze své komfortní zóny- tedy zóny, ve které je vám dobře a pohodlně a naučíte se nové věci.

Co to vlastně je simulace jednání orgánů mezinárodních organizací?

V zahraničí jsou tyto simulace známé jako Model United Nations, respektive MUN, náš český model je podle místa konání pojmenovaný Pražský studentský summit a navíc kromě OSN (v angličtině United Nations) simuluje i jednání Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Celý projekt se skládá z několika přípravných setkání a závěrečné čtyřdenní konference, která se koná v Kongresovém centru Praha. Někteří studenti dokonce navštíví příslušné ambasády, aby se dozvěděli více o zahraniční politice země, kterou reprezentují.

Kterou zemi jste reprezentoval vy?

Při přijímacím řízení jsem si vybral Estonsko v modelu NATO. Jak v modelu OSN, tak v modelu NATO každý student reprezentuje jednu členskou zemi a může na konferenci hájit její zájmy. Já jsem si vybral Estonsko, protože mě dlouhodobě zajímá problematika pobaltských zemí hlavně z důvodů mocenské expanze Ruska.

Představte čtenářům, jak vlastně konference probíhá?

Kromě famózního výhledu na Prahu z kongresového centra je to třídenní tvrdé diplomatické vyjednávání. Samozřejmostí je formální dress code, bez obleku a kravaty, případně šatů a bot na vysokých podpatcích, to prostě nešlo. Účastníci jednání musí nejdříve hlasovat a schválit pořadí agendy, tedy témat, která se budou probírat. Tomu většinou předchází kuloární jednání a někdy se neobejde bez několika zamítnutých návrhů. Následně lze dosáhnout konsenzu formou rezoluce - dohodnout se na řešení nějaké situace. Na programu byl terorismus, tedy jak může ze své pozice NATO přispět k jeho řešení, členství Turecka v NATO nebo problémy spojené s arktickou oblastí. Jednání vždy trvala celý den, bylo to nesmírně únavné. Navíc se jednalo v angličtině.

V angličtině?

Ano, jednání v modelu NATO, kterého jsem se účastnil já, probíhají jen v angličtině, takže příprava byla skutečně velice náročná. Je to sice úžasná příležitost k procvičení komunikace v angličtině, ale také práce s nastudováním velkého množství textů, psaného formální angličtinou. Moje škola mi v tomto směru pomohla také možností připravovat se na konferenci v individuálních konverzačních hodinách angličtiny s rodilým mluvčím.

Co nejpodstatnějšího jste si z konference o diplomacii odnesl?

Kateřina Fialková z Ministerstva zahraničních věcí, která pracovala jako diplomatka v Japonsku, nám představila 2 nejdůležitější pravidla diplomacie – nikdy nesmíte chodit pozdě a na záchod se chodí ne, když se chce, ale když se může. Zní to jednoduše, ale teprve zkušenost s konferencí mi pomohla úplně je pochopit.

Mohl byste nám je vysvětlit?

Přijít pozdě znamená na začátku jednání se omluvit a hned jste vnímán jako ten, který má slabší vyjednávací pozici. A odchod na toaletu uprostřed jednání? Právě v tom okamžiku někdo využije, že tam nejste a už je zaděláno na problém např. přesvědčí ostatní o své pravdě a při hlasování potom ztrácíte.

Taky jsem pochopil proč je Česko členem a platí do společného rozpočtu některých mezinárodních organizací, které nedávají smysl. Například my jako země bez moře jsme členy IMO - Mezinárodní námořní organizace, při hlasování v jednotlivých orgánech se totiž během jednáni v kuloárech mohou vyjednat podmínky, kdy jedna země hlasuje pro určitý návrh, který je ve prospěch jiné země a následně na oplátku ji tato jiná země podpoří v jiné organizaci. Každý zástupce jednotlivých zemí logicky disponuje jinými zdroji, které mu dávají jinou vyjednávací sílu, a těch je nutné využít. Umění vyjednávání jsme nacvičovali právě na pěti přípravných setkáních půl roku před samotnou konferencí. Jsem rád, že mě moje škola podpořila, abych se mohl této akce účastnit. 

Jak a kdy tedy probíhalo nacvičování měkkých dovedností soft skills, které jste zmiňoval?

Přípravná setkání probíhala o sobotách v Praze na Vysoké škole ekonomické. V dopoledním bloku byly přednášky o mezinárodní politice a diplomacii, odpoledne se nám pak věnovalo předsednictvo našeho modelu. Měli jsme možnost zkusit si kratší projevy či ověřit si svou znalost jednacího řádu, prezentovat určité téma nebo procvičovat schopnost vyjednávat a řešit konflikty. Naším úkolem bylo třeba diplomaticky vybruslit z nepříjemné situace mluvčího myslivců, který vysvětloval, proč byl v lese místo divočáka postřelen turista. Součástí příprav na konferenci byly i situace, kdy jsme museli mít projev, na který jsme měli jen minimum času na přípravu.

Co jste si z vašich projevů odnesl vy?

Troufnu si říct, že jsem při projevech sebejistější a celkově je lépe zvládám. Samozřejmě je také nutná důkladná příprava a poučení se z dřívějších chyb. Musím ale říct, že veřejná vystoupení asi v budoucnu příliš vyhledávat nebudu.

Takže jste vystoupil ze své komfortní zóny?

Určitě, možná i víc než bych chtěl. (smích)

Rozhovor s Adamem Pilátem, studentem septimy B blanenského gymnázia,
vedla Mgr. Dana Dražilová Fialová